Noční můra maminek - nezvladatelný záchvat vzteku potomka v tu nejméně vhodnou chvíli
Znáte to taky? Vaše dítě rudé jako rajče, válící se na zemi v obchodě, kopající okolo sebe a hulákající jako na lesy....Okolí se evidentně baví na váš účet a čeká, co uděláte....Jak jste reagovali na podobnou situaci, když se vám stala poprvé? Existuje nějaká osvědčená rada?
Zná to asi každá maminka a tatínek. Nejhorší je, když se necháte zaskočit a na podobnou situaci se nepřipravíte. Protože, co si budeme nalhávat, i ty nejhodnější děti si musí obdobím záchvatů vzteku projít. Děti v této fázi vývoje prožívají první dětský vzdor a na Vás se učí, jak prosazovat svoje názory. Odpověď je jasná. Dítě by mělo dostat odpovídající zpětnou vazbu....jaká by měla být ideálně?
Bod č. 1
Co můžete udělat, zkuste se dopředu připravit na to, že se to stane i Vám. Zákon schválnosti je, že to přijde v té nejméně vhodné chvíli, kdy nejvíc pospícháte, nemáte čas, vyndaváte věci na pás v supermarketu a za vámi je dav lidí, nebo jste v obchodním domě a objednáváte novou kuchyň....A je to tady, nepředstavitelný hysterický záchvat vzteku. Dítě o sobě skoro neví, řve a kope okolo sebe...z vašeho úhlu pohledu se vzteká pro nic za nic...Kdyby se to stalo doma, zvládnete si toho nevšímat, nicméně věc se má tak, že děti potřebují publikum a tak vám srdceryvnou scénu vystřihnou schválně tam, kde je spousta lidí...V té chvíli celé okolí zpozorní, scénu malého caparta se zájmem sleduje a co je ještě horší, čeká, co budete dělat, jak danou situaci vyřešíte. Takže se v duchu připravte!
Bod č. 2
Obvykle je důvodem výbuchu naprostá malichernost. Bonbóny, čokoláda, nápoj, plyšový medvídek, autíčko...dítě to prostě chce a pokusí se toho dosáhnout jemu dostupnými prostředky. Boj může začít i třeba v dopravním prostředku, kdy váš potomek chce pokračovat v cestě autobusem zrovna ve chvíli, kdy Vy potřebujete vystoupit.....důvod ale není podstatný, podstatná je Vaše reakce – zpětná vazba, kterou dítěti dáte. Jak tedy postupovat?
Bod č. 3
Nikdy, ale opravdu nikdy nezareagujte ústupem, abyste situaci rychle vyřešili kvůli tomu, že máte nepříjemný pocit ze zvědavých a naštvaných pohledů vašeho okolí...Naopak, klíčové je nastalou situaci vyřešit jak nejlépe to půjde. V opačném případě se Vám to vrátí jako bumerang a dítě si začne věci nemilosrdně vymáhat a vy budete vyklízet pozice. Co nedoporučujeme? Na místě není křik na dítě, situaci neřeší ani fyzické tresty. Je třeba si uvědomit, že se jedná o přirozený jev a tak k němu přistoupit. Přece nechcete narušit nezbytnou důvěru mezi Vámi a dítětem...
Bod č. 4
Co tedy dělat? Inspirujte se následujícími radami. V klidu se nadechněte. Za případné moudré rady okolí poděkujte - s úsměvem. Rady okolí Vám nyní nepomohou, nevšímejte si jich. Důležité je zůstat v klidu a nad věcí. Pokuste se na vzniklou situaci dívat zvenku a s nadhledem. Nedejte se vtáhnout do děje. Dítěti odpovězte stručně, chladně a jasně. Vyvarujte se složitého a dlouhého vysvětlování, protože malé dítě nebo dítě, které se dostane do afektu vaše argumenty nepochopí, ať jsou sebelepší. Pokud máte na krku šálu, zachumlejte se do ní, nebo si zvedněte límec, získáte tak alespoň trošku větší pocit ochrany před pohledy okolí. Pomůže i čepice nebo sluneční brýle – důležité je, abyste se Vy mohla cítit v dané situaci alespoň o trochu přijatelně. Pokud jste zrovna u pokladny, zboží rychle zaplaťte, vezměte dítě a odejděte. Pokud zboží teprve vybíráte a Vaše dítě se ještě nedostalo do afektu, můžete zkusit odpoutat jeho pozornost a převést ji na něco jiného. Pokud to ale již není možné, raději z obchodu odejděte bez nákupu.
Zkušenost ze života
Jedna moje kamarádka jistou dobu doslova tahala svého syna za sebou za kapucu vždy, když se na veřejnosti dostal do afektu. Nedal se uchopit jinak a tak se touto smýkací metodou vždy vysvobodila z daného prostředí, načež se během chvíle hoch uklidnil a dál už pokračoval pěkně po svých....mělo to sice pár opakování, ale zůstala nad věcí a protože syn nevyvolal patřičný efekt, brzy s tím přestal. A to je přesně to, čeho potřebujete docílit.
Shrnutí
Pár hlavních zásad. Na dítě nekřičte, nevysvětlujte, nekomentujte, nevysmívejte se mu a neponižujte ho! Zůstaňte v klidu (alespoň navenek, přestože to ve vás vře). Nepovolte a dítěti neustupujte. Zkuste situaci vyřešit věcně a rychle. K rozebrání vzniklé situace s dítětem se můžete zkusit vrátit až za delší dobu, až z dítěte opadne afekt a z Vás vztek, který přirozeně pociťujete. O jeho chování si můžete zkusit popovídat třeba večer před spaním a na názorných příkladech, např. obrázcích nebo formou vyprávění můžete svému potomkovi zkusit pomoci pochopit situaci a navrhnout způsob, jak vyřešit to, když někdy něco chce....Každopádně vůbec to není jednoduché, přesto to patří k životu. Jednou se tomu třeba společně zasmějete...
My Vám přejeme pevné nervy! Za Vaše příspěvky a názory bude rádi! Napište nám svůj názor, Váš příběh, Vaši zkušenost. Co byste poradili ostatním maminkám?
